Hromosvod, bleskosvod
zařízení k ochraně budov, objektů a živých bytostí v nich před
nebezpečnými účinky blesku; vytváří umělou vodivou cestu k přijetí
a svedení bleskového výboje do země.
Bleskosvod Franklinova typu
Nejrozšířenější způsob ochrany před přímým úderem blesku spočívá
zjednodušeně ve vytvoření vodivé překážky, která znemožní průnik
bleskového výboje k chráněnému objektu a svede převážnou část energie
blesku do zemnici soustavy. Podle doporučeni EN 61024-1 je možné
použít elektrogeometrický model pro vyšetřeni ochranného prostoru.
Tento model spolu se stanovením ochranné hladiny, do které objekt
spadá, pomáhá zajistit maximální spolehlivost a určuje charakteristické
vlastnosti jímací soustavy, jako jsou rozměry ok mříže, vzdálenosti
svodů, ochranné úhly tyčových jímačů atd.
Takto navržený hromosvod musí být zhotoven z materiálů, které dobře
odolávají korozívním vlivům okolního prostředí. V České republice
je nejrozšířenějším materiálem žárově pozinkovaná ocel. Bohužel
její životnost se díky znečištění ovzduší o dalším nepříznivým vlivům
neustále zkracuje. Z toho důvodu i životnost soustavy hromosvodu
z pozinkovaných prvků klesá.
Proto zavádíme na náš trh i jiné, méně tradiční materiály. Jsou
jimi zejména nerez ocel, hliník a jeho slitiny, odolné plastické
hmoty i dobře známá měď. Je pravda, že pořizovací cena hromosvodu
zhotoveného z těchto materiálů je o něco vyšší než u pozinkované
oceli, ale tato nevýhodo je bezesporu vyvážena téměř bezúdržbovým
provozem a několikanásobnou životností. Mimo jiné použití trvanlivých
materiálů zabrání nepřímo i následným škodám (poškození střešního
pláště apod.), které vznikají při výměnách zkorodovaných částí pozinkovaných
hromosvodů a jejich nátěrech v rámci údržby. Kromě vyšší životností
přináší použití námi dodávaných materiálů i výraznou úsporu času
potřebného na montáž o spolu s dokonalým řešením kotvicích technik
i minimální zatížení chráněné stavby, ať již po mechanické čí estetické
stránce.
Aktivní bleskosvod
Na našem trhu se v současné době objevují nové typy hromosvodové ochrany,
jedná se o moderní vysoce progresivní aktivní hromosvody.
Toto zařízení má ve své nadzemní konstrukční části (obvykle v jímacím
prvku) umístěno vysoce pulsující zařízení obsahující elektronickou
část. Tato elektronická část u všech dovážených hromosvodů je schopná
samostatné činnosti bez připojení na zdroj elektrické energie.
Před bouřkovou činností, kdy se mění elektrické pole mezi mraky a
zemí, vysílá aktivní hromosvod pulsující signál v přesně určené a
řízené frekvenci a amplitudě. Tímto paprskem vytváří ionizační kanál
pro snadnější svedení bleskového výboje. Aktivní paprsek tedy blesk
nepřitahuje, pouze usměrňuje ty, které uhodí v jeho aktivní sféře.
Toto usměrnění výboje proběhne pouze v případě, když se blesk přiblíží
k aktivnímu hromosvodu do určité vzdálenosti. Svoji energii aktivní
hromosvod vyvozuje z okolí elektrického pole, existujícího v době
bouřky.
Čas dosažený v porovnání s použitím klasického Frenklinova bleskosvodu
při stejných podmínkách se nazývá zisk iniciačního času (delta t).
Další důležitou hodnotou je tzv. iniciační vzdálenost - zjednodušeně
řečeno vzdálenost ionizačního paprsku (delta L), tato hodnota je dána
výkonem elektronické části v použitém aktivním hromosvodu.
Ochranný poloměr aktivních hromosvodů se počítá podle typu použitého
aktivního hromosvodu a to podle slovenské normy nebo francouzské normy
NFC 17–102 nebo španělské normy UNE 21-186. V uvedených normách jsou
rovněž bližší kritéria pro stanovení návrhu aktivní hromosvodové ochrany
jako jsou např. okolí budovy, konstrukce budovy, obsah stavby, obyvatelnost
stavby, následky zásahu bleskem apod.
Hromosvod má tři části
a) jímací zařízení, zachycující blesk (vodiče, tyče, mříže)
b) svody, které tvoří vodivé spojení od jímacího zařízení k uzemnění,
přičemž každý svod má být připojen k vlastnímu zemniči
c) uzemnění, zajišťující svod blesku (výboje) do země; je tvořeno
zemniči různého tvaru (tyče, desky, pásky), které jsou zapuštěny
v zemi
Blesk, elektrický výboj mezi centry kladného a záporného náboje
jednoho nebo více oblaků, mezi oblakem a zemí nebo řidčeji mezi
oblakem a stratosférou. Po proběhnutí prvotního elektrického výboje,
tzv. vůdce blesku (leader), se vytvoří viditelný kanál tvořený rozžhaveným
a ionizovaným vzduchem. Z elektrických účinků blesku vyplývají účinky
světelné, tepelné, akustické (hřmění, hrom), mechanické a chemické.
Podle vzhledu se rozlišuje blesk čárový, vyskytující se nejčastěji
mezi oblakem a zemí, jehož viditelný kanál není rozvětven; blesk
perlový (čočkový) s pravidelně přerušovaným viditelným kanálem;
blesk plošný, pozorovaný zejm. při blýskavicích, kdy je vidět pouze
jako ozářený oblak; blesk rozvětvený, s často bohatým větvením kanálu,
který se rozpadá až na několik desítek dílčích úderů; blesk stuhový,
řídce se vyskytující vzhled blesku s velkou šířkou viditelného kanálu.
Zvláštním úkazem je kulový blesk, obvykle popisovaný jako koule
o průměru několik centimetrů až několik decimetrů, světélkující
nebo zářící v různých barvách, která sestupuje z oblaku dolů nebo
volně pluje vzduchem a často vniká do objektů. Při dopadu do vody
je patrný silný výpar, při dotyku působí popáleniny, někdy zaniká
tiše, jindy s praskotem nebo explozí. Vznik kulového blesku vysvětluje
řada teorií, z nichž však dosud žádná není obecně přijímána. Nejčastěji
se předpokládá, že jde o určitou formu existence plazmy v atmosféře.
|
